ronin10
len
|
# Zaslno: 23 Dub 2011 19:03 - Zmnil/a: ronin10
Ve vode byly odjakziva estrogeny a dalsi hormony. Nic novyho. V pude je spousta hormonu od uhynulych zvirat. Lidi staleti pili vodu, kde byly uhynuly zvirata a lidi.
Jasně,ale není hormon jako hormon.
Pochybuji ľe zvířata brali syntetické hormony atd.....
Léky nepůsobí jen na pacienty
Koncem minulého století se znečiątění českých řek významně sníľilo. Jak vąak klesalo znečiątění klasickými látkami, pocházejícími předevąím z komunálních odpadních vod průmyslové výroby, dostávaly se do popředí nové, specifické polutanty, takzvané PPCP (Pharmaceutics and Personal Care Products), které se do vodních toků dostávají kvůli pouľívání člověkem.
Mezi PPCP patří nejrůznějąí léčiva, předevąím paracetamol, kyselina acetylsalicylová, ibuprofen, diklofenak, antibiotika, antiepileptika, betablokátory, regulátory tuků, orální antikoncepční prostředky, cytostatika, antidepresiva či kontrastní látky a stopovače pouľívané při vyąetřeních, z kosmetických přípravků pak umělá piľma, která jsou obsaľena v drtivé větąině současných kosmetických výrobků, nebo aktivní látky filtrů proti spálení v opalovacích krémech. Současnými analytickými metodami zjią»ují laboratoře přítomnost těchto látek nebo jejich metabolitů a analogů v podstatě ve vąech větąích řekách, a to jak ve vodě, tak i v sedimentech nebo tkáních vodních organismů.
Podle studie uveřejněné v prosinci 2002 v časopise Environmental Health Perspectives je mnoľství PPCP, které se do ľivotního prostředí kaľdoročně dostane, stejně velké jako mnoľství pouľitých pesticidů. „Samozřejmě nemůľete nikomu zakázat, aby si PPCP kupoval a pouľíval je, kvůli čemuľ se dostanou do běľných komunálních vod. A u léků to platí dvojnásob,“ říká RNDr. Josef Fuksa, CSc., z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka v Praze.
Ne výrobci, ale spotřebitelé
Největąími znečią»ovateli vodních zdrojů látkami z PPCP nejsou výrobci léčiv či kosmetických přípravků, ale jejich spotřebitelé. „Výroba se dá kontrolovat, existuje celá řada mechanismů jak vypouątění znečią»ujících látek z výroby regulovat nebo zcela eliminovat, ale spotřebu PPCP omezovat ani kontrolovat nemůľete, a to je hlavní problém,“ podotýká RNDr. Fuksa. Logicky tedy prostředí zatěľují nemocnice a daląí zdravotnická zařízení (navzdory předpokladům vąak nejsou hlavními znečią»ovateli, pouze ke znečiątění přispívají), zemědělství (antibiotika a hormonální prostředky přidávané do krmení), ale předevąím domácnosti, které PPCP pouľívají a zatěľují prostředí velmi významně. Léky se totiľ v lidském těle „nevstřebají“ úplně, jejich přebytky či metabolity člověk prostě - větąinou s močí - vyloučí.
Odborníci dále poukazují na fakt, ľe řada lidí se nespotřebovaných léků nebo přípravků s proąlou záruční lhůtou zbavuje spláchnutím do toalety, coľ rovněľ představuje nezanedbatelný zdroj znečiątění. „Dlouho se věřilo, ľe uľivatelé farmak (producenti PPCP) leľí v nemocnicích - uľ se ví, ľe jsou doma. Výjimky se jistě najdou, ale nemocnice nemají vyąąí výskyt neľ normální město,“ podotýká Josef Fuksa. Specifické polutanty z kosmetických přípravků se pak do odpadních vod dostávají kaľdodenním pouľíváním, například při mytí.
Nejasné nebezpečí
Snad nejvíce se mluví o dopadu na vodní ekosystémy a uľívání vody ve spojitosti s antibiotiky a endokrinními disruptory (hormonální antikoncepční přípravky či látky, které mají podobné vlastnosti, kvůli nimľ naruąují hormonální vývoj ľivočichů v prostředí). Antibiotika totiľ mohou indukovat rezistenci u potenciálně patogenních bakteriálních kmenů, endokrinní dispuptory, zejména rezidua antikoncepčních přípravků, pak prokazatelně ovlivňují rozmnoľovací schopnosti vodních organismů.
Jiľ od poloviny 90. let byla publikována řada výzkumů ukazujících, ľe jsou-li ryby vystaveny působení syntetických hormonálních přípravků, začne se u nich vytvářet bílkovina vitellogenin, jeľ je typická pro jikry, popsány byly i případy, kdy se z exponovaných samců ryb vyvinuly samičky (při vědeckých experimentech byly PPCP polutantům vystaveny malé ryby v kleci). Nebezpečí, které přítomnost látek z PPCP ve vodách představuje, zatím není zcela jasné ani akutní, přesto se řada odborníků domnívá, ľe by riziko mohlo být spojeno předevąím s dlouhodobým působením PPCP. „Poměrně váľnou hrozbou také je, ľe zatím přesně nevíme, jak tyto látky v prostředí působí. Naąe poznatky se v současnosti omezují předevąím na působení antibiotik a dnes známých endokrinních disruptorů,“ poznamenává RNDr. Fuksa.
Dokonalejąí technika
O přítomnosti polutantů PPCP ve vodních tocích mluví vědci poměrně dlouho, podle Kelly A. Reynoldsové, MSPH, Ph. D., se předpokládalo, ľe se ve vodě vyskytují jiľ od začátku výroby. Teprve v poslední době jsou vąak k dispozici metody jak jejich přítomnost a mnoľství přesně zjistit. „Léky a jejich metabolity nyní nacházíme ve vodě proto, ľe k tomu konečně máme prostředky,“ napsala Reynoldsová v článku „Pharmaceuticals in Drinking Water Supplies“ (Léčiva ve zdrojích pitné vody).
Jiľ v roce 1976 tak tým z britského vládního Centra pro výzkum vod (Water Research Centre) uveřejnil zprávu „Steroids as Water Pollutants“ (Steroidy jako látky znečią»ující vodu), o pět let později uskutečnila univerzita v Liverpoolu výzkum abnormalit, které jsou způsobeny přítomností syntetických hormonů ve vodě. Jeho výsledky vąak nikdy nebyly publikovány, protoľe studie byla označena za vadnou. V průběhu 80. let se problémem zabývaly i daląí vědecké týmy, jejich práci se vąak nedostalo větąí pozornosti, protoľe své teze nemohly podloľit konkrétními a přesnými měřeními.
Začátkem 90. let se - také díky dokonalejąí technice - problémem přítomnosti léků ve vodních zdrojích detailněji začali zabývat němečtí odborníci, kteří v podzemní vodě naąli kyselinu klofibrovou - lék na sníľení hladiny cholesterolu v těle. Mezi lety 1999 a 2000 provedli američtí vědci výzkum s názvem U. S. Geological Survey, zaměřený na zjią»ování přítomnosti léčiv ve 139 vodních tocích 30 amerických států.
Zjistili v nich 95 různých polutantů patřících k PPCP, nejčastěji antibiotik, hormonálních prostředků a daląích léků, z nichľ 82 bylo nalezeno alespoň v jednom vzorku. Navíc 80 % zkoumaných vodních zdrojů bylo pozitivních na minimálně jeden ze zjią»ovaných kontaminantů, 75 % toků obsahovalo dvě a více látek z PPCP, 54 % více neľ pět, ve 34 % vzorků bylo nalezeno více neľ 10 těchto polutantů a 13 % bylo pozitivních na 20 a více látek patřících do PPCP.
Rozdílné tradice
Míra znečiątění specifickými polutanty, k nimľ PPCP patří, není ovąem ve vąech zemích stejná. Podle RNDr. Fuksy za to můľe jednak různá úroveň čistíren odpadních vod v jednotlivých oblastech, jednak také rozdílný princip a tradice v předepisování léků. „PPCP jsou ve velkých vodních tocích přítom16 né prakticky vąude, ale v různých koncentracích. V některých zemích je například niľąí spotřeba antibiotik nebo antidepresiv, jinde naopak vyąąí. Liąí se i výběr léků předepisovaných na podobné zdravotní problémy. S hormonální antikoncepcí to můľe být podobné. Nelze proto na základě několika měření zobecňovat,“ vysvětluje Josef Fuksa.
Problém s dlouhodobým výzkumem PPCP v řekách navíc dle jeho slov spočívá i v rychlém vývoji trhu s farmaceutickými výrobky. „Můľe se velmi lehce stát, ľe se zaměříte na sledování přítomnosti určitého druhu léku či aktivní látky v řece, a za několik měsíců tento lék nahradí nějaký jiný.“ Poměrně sloľité je také stanovit jednotlivé PPCP ve vodě. Jedná se totiľ o syntetické látky, které se odbourávají jinak neľ látky přírodní. PPCP se ve vodě či v čistírnách degradují na více látek, tzv. degradačních produktů, z nichľ kaľdá je odbouratelná jinak.
„Vzhledem k polárnímu charakteru farmak je hlavní cestou odstraňování PPCP jejich degradace mikrobiálním společenstvem na čistírnách odpadních vod, ve zmenąené míře se v závislosti na chemické podstatě PPCP uplatňují i různé fyzikální procesy,“ píąe ve zprávě o „Výzkumu transportu, transformačních a degradačních procesů vybraných specifických polutantů ve vodních ekosystémech“ Mgr. Jan Svoboda z VÚV T. G. M. v Praze.
Přesto lze podle magistra Svobody ze zjiątěných koncentrací PPCP a jejich metabolitů v odpadních vodách získat jistou představu o míře spotřeby léků, některých stimulantů, či dokonce narkotik. „Nelze to nicméně stanovit úplně přesně,“ upozorňuje RNDr. Fuksa, „ale bylo jiľ publikováno i zjiątění, ľe se dá například podle denního sledování koncentrací tracerů v tocích v blízkosti nemocnic zjistit, ľe se o víkendech neprovádějí angiografie.“
Hormony ve Vltavě
V současnosti se problémem PPCP ve vodních zdrojích zabývají v podstatě vąechny rozvinuté státy, výjimkou samozřejmě není ani Česká republika. Rozsáhlý jednorázový výzkum na toto téma u nás provedl mezinárodní tým geochemiků, při němľ se zaměřili na mnoľství estrogenů ve Vltavě a jejích přítocích v Praze a ve vodě, která se do praľské vodovodní sítě dostává z Káraného a ®elivky. Vědci ve vzorcích odebraných na podzim roku 2000 analyzovali 17--estradiol, estriol, 17--etinylestradiol, mestranol a noretisteron. Zatímco v některých zkoumaných tocích nebyly hormony zjiątěny nebo se pohybovaly na úrovni detekčních limitů, někde byla jejich koncentrace významně zvýąená (viz tabulka).
„Větąina hormonů odtéká do čističek, kde se jejich velká část zachytává v čistírenských kalech. Přesto jich malá část opět uniká do vodních toků. Čistírenské kaly se často různým způsobem vyuľívají například v zemědělství. Co se pak s estrogenem děje, není přesně známo. Otázkou zůstává, zda malé koncentrace těchto látek nemohou projít i úpravnami pro pitné vody,“ píąe v článku „®enské hormony v povrtéma chových vodách, čističkách a pitné vodě v Praze“ doc. RNDr. Tomáą Pačes, DrSc., z České geologické sluľby.
|
ronin10
len
|
# Zaslno: 23 Dub 2011 20:18
Váľnějąí ohroľení pitné vody vąak RNDr. Josef Fuksa odmítá: „V České republice není pitná voda nijak zásadně ohroľena. Větąina vodárenských nádrľí, z nichľ se voda pro úpravu bere, totiľ leľí na horních tocích, takľe není PPCP tolik znečiątěna. Výroba z podzemní vody ovlivněné jakostí říční vody na dolních tocích dnes není významná. Prostě nad zdroji pitné vody nebydlí tolik lidí - producentů PPCP. To ovąem platí jen dnes, za současného stavu znalostí o přísluąných látkách a momentální úrovně obav lidí o své zdraví.“ V roce 2007 začal VÚV T. G. M. sledovat transformaci PPCP v čistírnách a ovlivněných řekách a výsledky z Vltavy odpovídají zjiątěním týmu doc. Pačese.
Samci v ohroľení
Hormony, které se do vodních zdrojů dostávají kvůli hormonálním antikoncepčním přípravkům, jsou zatím nejvíce ohroľeny organismy a ľivočichové ľijící ve vodních tocích. „V řadě evropských řek mají rybí samci prokazatelné samičí znaky,“ prohlásil v roce 2000 na konferenci v Londýně, která se věnovala problémům ľivotního prostředí, profesor Alan Pickering z Natural Environment Research Council. „S tímto problémem se setkáváme prakticky v celé severní Evropě.“ Jeho slova potvrdili i odborníci z ostatních zemí.
Kanadątí a američtí vědci prokázali, ľe hormony mohou dokonce některé druhy ryb vyhubit, protoľe zasahují do jejich pohlavního vývoje. Navíc se to jiľ netýká pouze ryb ľijících v řekách, ale také ryb mořských, kam se právě kontaminovaná voda dostává vodními toky. Odborníci dokonce zaznamenali poruchy v pohlavním vývoji u lososů, kteří táhnou řekami Britské Kolumbie - značná část samic jsou podle nich samci, kteří prodělali změnu pohlaví.
Tým kanadských a amerických vědců, který vedla doktorka Karen Kiddová, provedl sedmiletou studii na uzavřeném jezeře v provincii Ontario, do něhoľ přidal syntetický hormon 17--etinylestradiol (poměrně běľná součást přípravků hormonální antikoncepce). Nakonec dosáhli úrovně znečiątění, jaká je obvyklá u znečiątěných vodních toků, tedy 5-6 ng/l, a sledovali, jaký vliv bude mít tato hormonální hladina v prostředí vliv na ryby Pimephales promelas (druh střevle, tzv. Fathead minnow, ryba ľijící pouze v Americe, jeľ je pro podobné pokusy ideální). Ukázalo se, ľe ke změnám v pohlavním vývoji u těchto ryb doąlo poměrně záhy, gonády samců se změnily na vaječníky, samicím se významně sníľila plodnost, coľ mělo za následek, ľe jiľ po dvou letech doąlo v jezeře k výraznému poklesu populace těchto střevlí.
Syntetickými hormony jsou ale ohroľeni i daląí ľivočichové - ąvédským odborníkům z Uppsalské univerzity se například podařilo dokázat jejich vliv na schopnost rozmnoľování u ľab. Tým v čele s profesorkou Cecilií Bergovou porovnával vývoj dvou skupin pulců skokana hnědého (Rana temporaria) - jedna skupina se vyvíjela v čisté vodě, druhá pak ve vodě, která obsahovala syntetické hormony z antikoncepce v koncentraci, která je běľná pro ľivotní prostředí. U první skupiny se polovina pulců vyvinula v samce, polovina v samice, ve druhé skupině vąak vědci zaznamenali pouze samice. V současnosti se hovoří rovněľ o vlivu přítomnosti estrogenů ve vodě na rozmnoľovací schopnosti krokodýlů či ľelv.
„Dnes uľ s jistotou víme, ľe PPCP ovlivňují populace vodních ľivočichů, mají vliv na jejich rozmnoľování a tím i uplatnění v konkurenci. Navíc musíme vzít v úvahu globální změny klimatu a lokální scénáře jejich dopadů. Například ve střední Evropě se předpokládá významný úbytek letních sráľek a tím i pokles průtoku v řekách, které jsou recipienty odpadních vod. To bude mít při stálé produkci odpadních vod za následek obecné zvýąení koncentrací specifických polutantů ve vodních tocích,“ dodává Josef Fuksa.
Bezpečná voda z kohoutku
Problém představuje rovněľ odstraňování těchto látek v čistírnách odpadních vod. Větąina PPCP totiľ přichází v polárním stavu, takľe nesorbuje na kal, navíc některé z nich jsou zcela rezistentní - například antiepileptika nebo cytostatika. Moľnosti odbourávání PPCP v klasických čistírnách odpadních vod tak v současné době spočívají v udrľování vysokého stáří kalu a v pouľití membránových technologií, vědci se zaměřují rovněľ na biofilmové technologie čiątění vody nebo její oąetření UV zářením. V úvahu, by» zatím pouze v teoretické rovině, přichází i oddělený sběr moči. Obecně se vąak dá říci, ľe zatím není znám způsob jak účinně odstranit z vody veąkeré PPCP, a není tedy vyloučeno, ľe se ve velmi malém (podle některých odborníků zanedbatelném) mnoľství vyskytují v pitné vodě.
Nedávno se v některých českých médiích objevila zpráva, ľe kvůli koncentracím estrogenů pocházejících z hormonální antikoncepce je nebezpečné pít praľskou vodu „z kohoutku“. Někde se objevila i varování, ľe předevąím muľi by se této vodě měli vyhýbat, protoľe hrozí, ľe podobně jako rybí samci ztratí moľnost rozmnoľovat se nebo ľe jim dokonce začnou růst prsa. Větąina odborníků vąak povaľuje takové obavy za přehnané a nesmyslné.
Ačkoli čističky nezachytí stoprocentní mnoľství estrogenů, zachytí převáľnou větąinu, takľe případné hormony, které se ke spotřebiteli dostanou vodou z kohoutku, se vyskytují v zanedbatelné koncentraci. „U nás se navíc pitná voda z velkých řek, které jsou znečiątěny nejvíce, nevyrábí, takľe zatím velké důvody k obavám nejsou,“ podotýká RNDr. Fuksa. Zároveň vąak povaľuje společenský zájem o estrogeny za první krok k zájmu o farmaka v prostředí vůbec.
Předávaná rezistence
Z dlouhodobého hlediska představují ve vodních zdrojích poměrně závaľný problém také antibiotika. Jednak totiľ sniľují efektivitu bakterií, které přirozeně rozkládají ľiviny, předevąím ale zvyąují rezistenci bakterií právě vůči těmto lé18 kům. Obecně se rezistence bakterií rozděluje do dvou skupin. První z nich je primární, tedy přirozená, která je dána samotným druhem bakterie a jejími vlastnostmi. Je vąak poměrně vzácná.
Jako příklad patogenu primárně rezistentního k některým antibiotikům uvádí RNDr. Jaroslav Spíľek, CSc., ve svém článku „Rezistence na antibiotika“ (časopis Vesmír č. 78, leden 1999) bakterii Pseudomonas aeruginosa - větąina jejích kmenů byla vůči antibiotikům odolná hned od počátku uľívání těchto léků. Druhou skupinou je rezistence získaná. Ta vzniká jako důsledek nejrůznějąích mutací či genetických přenosů a objevuje se zpravidla několik let po objevu nového antibiotika (viz tabulka).
Vědci se k myąlence, ľe za zvyąování rezistence můľe i přítomnost antibiotik v ľivotním prostředí, větąinou přiklánějí. Zatím vąak neexistují jasné důkazy, ľe můľe být pro člověka nebezpečné koupání ve vodě či konzumace ryb, které rezistentní kmeny bakterií obsahují. Zjiątěné mnoľství rezistentních bakterií totiľ v současnosti není tak velké, aby představovalo akutní ohroľení. Podle profesora Petera Collinga z Australské národní univerzity je vąak pouze otázkou času a nastavení vhodných podmínek, neľ se zmíněné bakterie namnoľí ve velkém.
Daląím problémem je podle něho fakt, ľe se geny způsobující odolnost bakterie vůči antibiotikům mohou spontánně přenést do daląích bakterií (in „Antibiotika v odpadních vodách“, www.osel.cz). Mají totiľ schopnost předávat si geny rezistence vůči antibiotikům mezi sebou. To potvrzuje i RNDr. Fuksa: „Horizontální genetické přenosy informací, včetně genů pro rezistence, probíhají mezi bakteriemi celkem běľně i v přírodě.
Koncentrované systémy (jako čistírny odpadních vod, ale i sedimenty a biofilmy v tocích) tyto procesy podporují -jsou zde relativně vysoké koncentrace mikroorganismů různých typů, vysoké koncentrace organických substrátů, stálá zátěľ specifickými polutanty atd. Ve společenstvu pak mohou selektovat kmeny, které takto získají výhodu - dokáľí přeľít v jinak nevýhodném prostředí, metabolizovat neobvyklý substrát apod. Z ekologického hlediska lze předpokládat, ľe po ztrátě této výhody (toxický vliv nebo neobvyklý substrát zmizí) ze společenstva zase vymizí.“
Paradox čistých řek
PPCP jsou látky obecně prospěąné, nelze je v ľádném případě omezit či zakázat, je vąak nutné s nimi počítat také jako s polutanty. Specifický je na PPCP rovněľ fakt, ľe hlavními znečią»ovateli nejsou výrobci, jak tomu bylo u klasických polutantů, ale v podstatě kaľdý člověk, který kdy uľíval léky či pouľil běľný kosmetický prostředek. „Jakost vody v řekách je v porovnání se situací například jeątě před 20 lety o mnoho lepąí, klasické polutanty z průmyslové výroby se podařilo významně eliminovat díky výstavbě moderních čistíren odpadních vod, nároky na čistotu vody se neustále zvyąují.
Do popředí se tak dostávají polutanty specifické, jako jsou právě PPCP, které produkujeme vlastně vąichni. Jejich spotřebu samozřejmě není moľné kontrolovat, do budoucna je vąak třeba zaměřit se na kontrolu výroby a předevąím optimalizovat procesy v čistírnách odpadních vod,“ shrnuje RNDr. Josef Fuksa. „PPCP jsou mikroorganismy kometabolizovány s běľnými ,hlavními‘ zdroji organického uhlíku (např. splaąky).
Problém je dnes paradoxně v tom, ľe řeky jsou relativně čisté a s degradací PPCP v takovém systému nemůľeme počítat. Druhý problém spočívá v tom, ľe PPCP velmi pravděpodobně zavádějí do ekosystémů nové vlivy a ,signály‘, které mohou podstatně ovlivnit vývoj vodních společenstev. O tom zatím víme málo (viz endokrinní disruptory a antibiotika), a řeąení problému je tak zatím prakticky jen na straně čiątění odpadních vod.“
|
